Odbočujeme doleva ...

Tři týdny po volbách už víme, kdo povede Opavu následující čtyři roky. Vítězná strana SOS pro Opavu podepsala spolu s druhou ČSSD koaliční smlouvu , koalice bude mít celkem 26 ze 45 zastupitelů. Žádná „říjnová revoluce“, jak by se mohlo z hodnocení výsledku voleb zdát, se podle mě rozhodně nekoná.

Pro SOS pro Opavu pravděpodobně volby vyhrála Pavla Brady , která v posledních čtyřech letech jako zastupitelka za Chcete změnu?Volte mladé! vytrvale bojovala proti vedení města v podobě koalice ODS+ČSSD, a tato činnost jí zřejmě přinesla tuto popularitu a vítězství. Po volbách se ozývaly výroky jako „Nespokojení Opavané řekli důrazné NE současnému vedení města“ . Ale to je nesmysl. Kdybychom opravdu chtěli velkou změnu, nepřišlo by k volbám jenom 41% voličů (tj. hodně výrazný podprůměr) , ale mnohem víc. A když voličů bylo jen něco slabě přes 20 000, tak to znamená, že změnu chtěl jeden z deseti opavských občanů. Změnu, která přes vítězství SOSPO nejspíš nepřijde. Jde totiž do koalice s ČSSD, která vedla město s ODS v několika posledních volebních obdobích , se stranou, proti které před volbami vystupovala.ČSSD si už stačila vyjednat křeslo primátora. Nebylo by překvapivé, kdyby to nakonec nebyla právě ČSSD, kdo povede město, a ze zastupitelů SOSPO by se staly jen ovečky, které budou hlasovat pro návrhy svých koaličních partnerů.

Pavla Brady za čtyři roky sezení v opozici dokázala přetáhnout 25% voličů ke své straně. Kdyby v opozici zůstala i teď, mohla v příštích volbách svou stranu dotáhnout třeba na úspěch Mostečanů Mostu (kteří získali víc než 50% hlasů a mohou vládnout sami). To, že půjde do koalice s ČSSD Straně pro otevřenou společnost podle mě nemůže pomoct. Jestli bude mít štěstí, možná v příštích volbách dosáhne aspoň průměrného výsledku. Ale mnohem pravděpodobnější je, že koalice s „protivníky“ této straně ztratí voliče stejně rychle, jako je opoziční postoje proti těmto lidem získaly.Takže vše zůstává při starém. Korýtko především :-)

Mám neodbytný pocit, že popularita Pavly Brady a její politické strany bude pokračovat po stejné křivce, jako popularita Baracka Obamy. Uvidíme.

Můj vztah k Finsku...?

Dal jsem dohromady svůj první blogový článek. Používám ho ale spíš jako vrbu. Nemyslím, že někoho zaujme. Nečekám reakce. Jenom jsem to potřeboval...

Před devíti lety jsem poprvé začal sledovat hokej. V roce 2001 český hokej zažíval vrchol dosud nejúspěšnějšího období v celé české i československé historii. Přestože si to nepamatuju, předpokládám, že tehdy nebylo možné žít v této zemi a hokej přehlížet. Tak jako u milionů dalších se u mě začaly projevovat vlastenecké pudy - a jsem rád, že u mě (na rozdíl od těch milionů dalších) zůstaly.

Před dvěma lety se ve mě probudily obrovské sympatie k Finsku. Docela se divím, že neznám jejich kořeny. Kde jsem k tomuto severskému státu přišel se můžu jenom domnívat. A řekl bych , že to souvisí právě s hokejem.

Vzpomínám na finále hokejového mistrovství v Německu v roce 2001, kdy se nám právě na úkor Finů podařilo potřetí za sebou získat titul mistrů světa (a završit tím ten tzv. Zlatý hattrick, který dosud nezískal nikdo jiný než Kanada nebo Sovětský svaz). Kromě velkého vnitřního uspokojení (že minimálně hokejoví fandové už ví, co je to Česká republika, a že právě já pocházím z ní) mi bylo Finů docela líto. Oni totiž hráli lépe, vedli o dva góly, a naše vítězství byla jenom obrovská 'haluz'. Tím to ale skončilo, Finsko bylo země jako každá jiná.

Druhé setkání s Finskem má hodně společného s tím prvním. V roce 2004 se světový šampionát konal u nás, v Praze a v Ostravě. A já si naprosto jasně vybavuju , jak stojím na zastávce Praskova , čekám na autobus domů, a kousek ode mě se nachází skupina finských hokejových fandů. Byli celí oblečení ve fandovských věcech, měli i ty skvělé fandovské klobouky. Tohle je můj největší finský zážitek, protože zatím jsem nikdy jindy neviděl 'živé' Finy. Za osmnáct let jsem potkal jediné Finy - v Opavě. Uvěřitelné? .... Trochu mě mrzí , že se to nestalo dneska. Mohli by se mě zeptat, kde najdou nádraží. A já bych jim řekl "Hyvää paivää! Anteeksi, en puhu suomea." :-)

Stejně mě to nijak nebralo. Takhle to prožívám až teď. Když jsme si v deváté třídě vybírali zemi EU pro "seminární práci", vzal jsem si Portugalsko, aniž by mě Finsko zajímalo.
Zájem se dostavil až v prváku. Jsou to dva roky zpátky, a já stejně neznám důvody. A to mě mrzí.
Jedině snad, že to mám ... prostě dané. :-)

Finsko má rozlohu víc než 4 Českých republik, ale jen pět milionů obyvatel. 10% rozlohy tvoří voda (obvykle jezera). Na dva Finy připadá jedna sauna. Finové jsou k vlastenectví vedeni okolnostmi. V minulosti spadalo vždy pod nadvládu Švédska nebo Ruska, samostatnost Finsko vyhlásilo v prosinci 1917. Doteď je kromě finštiny úředním jazykem švédština, a Finové z toho mají stejnou radost, jako kdybychom my měli druhým úředním jazykem němčinu. Nokia zajišťuje téměř čtvrtinu finského exportu. Lední hokej je sport číslo jedna- a přestože má Finsko v historii jen jednu zlatou medaili (a 8 stříbrných - 8x prohráli finále) , Finové mají hokej rádi, a chodí na něj i když se mu nedaří (na rozdíl od českých fandů , kteří jsou fanoušci jenom, když se daří) .

Kdybych použil přirovnání k živlům, tím mým je určitě voda. To vím už dávno. Představa bydlení ve městě velikosti Opavy, ve kterém se ale nachází 15 malých jezer mě prostě fascinuje.
Vlastenectví. Já jsem Čech a Opavák. A to pro mě znamená hodně.
Ačkoli jsem absolutně nesportovní člověk, sledování hokeje je můj obrovský koníček . I když vždycky bude mít přednost český tým, Finsko je dobrým náhradníkem, když vypadneme :-)

Na závěr přidám dva 'vtipy' , které toto vlastenectví podporují. (zdroj FBstránka "Finsko" , upraveno)
- Švédové mají jednu věc lešpí než Finové. Sousední země.
- Tři muži v divočině (Němec, Francouz a Fin) narazí na slona. Němce napadne "Pod jaký druh jej mám zařadit?" ... Francouze "S jakou omáčkou by chutnal nejlíp?" .... a Fin si říká "Co si ten slon asi myslí o Finsku?"

Mějte se pěkně a perte se O páva!

22. října - dvanácté výročí zformování hurikánu Mitch

Nazdárek! Potřebuju nějak rychle odbýt tyhle nudné a trapné úvody. Považuju je za nutné. Nepočítám, že by tohle místo mělo být něčím, čím se budu chlubit. Ale Facebook a všechny ostatní možnosti komunikace mi v poslední době docela nevyhovují. První blog jsem měl před dvěma roky, žil jeden měsíc a vznikl vlastně jenom kvůli jednomu smysluplnému článku. Proto doufám, že tady to dopadne líp.
Tak někdy... a perte se za pávy! :-)